noun

clause

doložka · klauzule

A group of words that has a subject and a verb and is part of a sentence.

Definice & Význam

Slovo clause má v angličtině dva hlavní významy, které se používají v odlišných kontextech:

Gramatický význam (Věta / Větný člen): V lingvistice označuje skupinu slov, která obsahuje podmět a přísudek. Rozlišujeme především "independent clause" (hlavní věta), která může stát samostatně, a "dependent clause" (vedlejší věta), která doplňuje význam věty hlavní.
Právní a smluvní význam (Ustanovení / Článek / Doložka): V právu, obchodu a administrativě jde o konkrétní oddíl, odstavec nebo podmínku v oficiálním dokumentu, jako je smlouva, závěť nebo zákon. Tato část dokumentu specifikuje určité právo, povinnost nebo omezení.

Gramatika & Původ slova

Slovo clause je počitatelné podstatné jméno. Jeho původ sahá do starofrancouzského slova clause, které vychází z latinského clausula. Tento latinský výraz doslova znamená „zakončení“ nebo „uzavření“ a je odvozen od slovesa claudere (zavřít). V přeneseném významu se tak začalo označovat uzavřené nebo ucelené vyjádření v textu.

Synonyma & Antonyma

V závislosti na kontextu lze použít následující synonyma:

Synonyma (v gramatice):

phrase (často se plete, ale fráze je kratší celek bez podmětu a přísudku)
sentence (ve smyslu celé věty)

Synonyma (v právu):

provision (ustanovení)
article (článek)
section (oddíl)
stipulation (ujednání/podmínka)
condition (podmínka)

Antonyma: U slova clause se přímá antonyma vyskytují zřídka, protože jde o technický termín. V právním kontextu by protikladem k části dokumentu mohl být celý dokument – whole. V gramatice by protikladem k ucelené větě mohlo být pouhé slovo – word.