nounverb

house

dům

A building where people live, sleep, and keep their things.

house znamená především dům, tedy budovu určenou k bydlení, obvykle pro jednu rodinu.

Slovo má také další významy:

domov nebo domácnost
Může označovat nejen budovu, ale i lidi, kteří v ní žijí.
- The whole house was asleep. – Celá domácnost spala.
budova nebo instituce určená k určitému účelu
Například divadlo, parlament nebo obchodní společnost.
- the House of Representatives – Sněmovna reprezentantů
- a publishing house – nakladatelství
poslanecká či parlamentní komora
- the House of Commons – Dolní sněmovna
ubytovat nebo umístit jako sloveso
- The building houses several offices. – V budově sídlí několik kanceláří.
provést nebo přijmout návrh v parlamentu jako sloveso, obvykle ve spojení house a bill – předložit návrh zákona k projednání.

Slovo je počitatelné:

Pochází ze staroanglického slova hūs a souvisí s německým slovem Haus.

home – domov; zdůrazňuje místo, kde člověk žije a cítí se doma, zatímco house označuje spíše samotnou budovu.
residence – bydliště nebo rezidence; formálnější výraz.
dwelling – obydlí; neutrální až formální označení místa k bydlení.
property – nemovitost nebo majetek; zahrnuje také pozemek a právní vlastnictví.
building – budova; obecnější výraz, který nemusí označovat obydlí.

Přímé antonymum ke slovu house obvykle neexistuje. Podle kontextu lze použít například:

homelessness – bezdomovectví, tedy stav bez vlastního bydlení.
outdoors – venku, mimo budovu.
vacancy – neobsazenost nebo prázdné místo; může označovat dům, ve kterém nikdo nebydlí.