obsolescence

Definice & význam

Obsolescence (podstatné jméno) znamená zastarávání nebo zastaralost — proces, při němž něco postupně přestává být moderní, užitečné či aktuální, případně stav, kdy už je to zastaralé.

Používá se zejména v těchto souvislostech:

• Technologické zastarávání: výrobek nebo technologie přestává být použitelná či konkurenceschopná, například proto, že se objevila novější řešení.
• Funkční zastarávání: věc může stále fungovat, ale už neodpovídá současným potřebám nebo standardům.
• Plánované zastarávání: výrobce navrhne výrobek tak, aby měl omezenou životnost nebo se rychle stal zastaralým.

Gramatika & původ slova

Jde o podstatné jméno. Nejčastěji se používá jako nepočitatelné, například ve významu „zastarávání“. Množné číslo obsolescences je možné, ale užívá se méně často, například při mluvení o různých druzích zastarávání.

Slovo vychází z přídavného jména obsolete ↗, tedy „zastaralý“, a přípony -escence ↗, která označuje proces nebo stav. Vzdáleným původem je latinské obsolescere — „zastarovávat“.

Synonyma & antonyma

Podobné výrazy:

• outdatedness ↗ — zastaralost; označuje spíše stav něčeho, co už není aktuální.
• obsoleteness ↗ — zastaralost; významově blízké, ale méně běžné. Obsolescence častěji zdůrazňuje proces zastarávání.
• obsolescence se někdy významově překrývá s výrazem redundancy ↗, ale ten může znamenat také nadbytečnost nebo propuštění z důvodu nadbytečnosti.

Protiklady podle kontextu:

• currency ↗ — aktuálnost, zejména informace nebo poznatků.
• relevance ↗ — významnost či použitelnost pro současnou situaci.
• modernity ↗ — modernost; zdůrazňuje novost nebo příslušnost k moderní době.

Běžná spojení

• planned obsolescence ↗ — plánované zastarávání.
• technological obsolescence ↗ — technologické zastarávání.
• obsolescence of equipment ↗ — zastarávání vybavení.
• risk of obsolescence ↗ — riziko zastarání.