pronoun

ça

Ce mot sert à parler de quelque chose ou de quelqu’un dont on vient de parler ou que l’on montre.

Ça je velmi běžné hovorové francouzské zájmeno. Nejčastěji odpovídá českému to, ono, případně takhle nebo taková věc.

ça = cela – „to“, „ono“
- Ça va ? – „Jak se daří?“ / „Je to v pořádku?“
- Je n’aime pas ça. – „To se mi nelíbí.“
- Ça me plaît. – „To se mi líbí.“

Může odkazovat na věc, situaci, myšlenku nebo právě probíhající děj:

Ve spojení ça va může znamenat:

V psychoanalytickém smyslu znamená ça „id“, tedy nejnižší, pudovou část psychiky. V tomto významu se obvykle používá s členem: le ça.

Ça je ukazovací zájmeno a v běžné mluvené francouzštině se používá mnohem častěji než formálnější cela.

ça = hovorová podoba slova cela
cela je neutrálnější až formálnější a v psaném jazyce častější
ceci znamená „toto“ a obvykle odkazuje k něčemu bližšímu nebo právě uvedenému

Slovo ça se píše s cedillou, aby se písmeno c vyslovovalo jako [s]. Bez cedilly by se před písmenem a vyslovovalo jako [k].

Ça může stát jako podmět i předmět:

cela – znamená prakticky totéž co ça, ale působí formálněji nebo neutrálněji.
- Je n’aime pas ça. = Je n’aime pas cela.
ceci – „toto“; častěji označuje něco bližšího, právě zmíněného nebo následujícího.
la chose – „věc“; jde o podstatné jméno, takže je konkrétnější než obecné zájmeno ça.