noun

der laut, Laute (Geräusch)

hlasitý · hlasitě

Etwas, das viel Geräusch macht oder stark zu hören ist.

Definice & Význam

laut má v němčině několik významů:

Hlasitý, hlučný – vydávající silný zvuk nebo s velkou intenzitou zvuku.
- Die Musik ist zu laut. – Hudba je příliš hlasitá.
- Das Kind schreit laut. – Dítě hlasitě křičí.
Podle, dle, na základě – používá se jako předložka s dativem, zejména v úředním nebo formálním jazyce.
- Laut dem Bericht war alles in Ordnung. – Podle zprávy bylo všechno v pořádku.
- Laut Gesetz ist das verboten. – Podle zákona je to zakázáno.
Zvuková podoba hlásky nebo slova – ve spojení laut jako podstatné jméno může znamenat „hláska“ nebo „zvuk“.
- Der Laut „sch“ ist im Deutschen häufig. – Hláska „sch“ je v němčině častá.

Gramatika & Původ slova

Jako přídavné jméno se laut skloňuje podle členu:

ein lauter Lärm – hlasitý hluk
eine laute Stimme – hlasitý hlas
ein lautes Geräusch – hlasitý zvuk
laute Musik – hlasitá hudba

Stupňování:

komparativ: lauter – hlasitější
superlativ: am lautesten nebo der lauteste – nejhlasitější

Ve významu „podle“ je laut předložka. Tradičně se pojí s dativem: laut dem Vertrag – podle smlouvy. V běžném i úředním jazyce se však někdy objevuje také genitiv: laut des Vertrags.

Slovo pochází ze starohornoněmeckého výrazu lūt, který označoval zvuk nebo hlas. Je příbuzné s podstatným jménem der Laut – „zvuk, hláska“.

Synonyma & Antonyma

Význam „hlasité“

lärmlich – hlučný, často s negativním významem; zdůrazňuje rušivý hluk.
geräuschvoll – hlučný nebo plný zvuků, spíše popisné a méně běžné slovo.
dröhnend – dunivý, burácivý; označuje hluboký a silný zvuk.
schrill – pronikavý, ostrý, nepříjemně vysoký zvuk; neznamená jednoduše „hlasitý“.